Výběr skinu

Intervium se Sylvestrem Stallonem o filmu Rocky Balboa.

Co pro vás během natáčení šestého dílu byla ta největší výzva?

Za posledních pětadvacet třicet let se natáčení stalo mnohem techničtější finančně náročnější.Takže když film rovnou na papíře nevypadá,že vydělá velké peníze,nikdo do toho už nejde.A já –hrající starého boxera navíc po Rockym V ,který byl totální propadák,to nikomu nepřipadalo jako dvakrát dobrý byznys.Nakonec nám trvalo sedm let,než jsme to dali dohromady.A byl to takový malý zázrak.Ale já věřím,že jak lidé stárnou, nejsou sice rok od roku silnější ,ale lepší,rozumnější,jsou z nich lepší herci, lepší podnikatelé,prostě jsou ve všem o něco dál.Čím jste starší, tím víc se pro věc zapálíte.Chtěl jsem tenhle film natočit pro sebe a pro lidi mé generace, kteří cítí,že ještě není po všem.Život ještě neskončil pořád toho máme hodně před sebou.

Inspiroval vás comeback Georgie Formana?

Jo,inspiroval.Comebacky miluji.Připadá mi, že celý život je vlastně jen o comebacích.Jen málo lidí se rodí rovnozu jako šampioni,ostatní musí bojovat.Co se povedlo Georgovi Formanovi ,byl vlastně základ,který inspiroval celý film.Dokázal že je to možné.My jsme ale měli člověka,který nebyl ve formě .Měl jen plán.Ale nic egoistického,úplně obyčejný plán jít dál a růs,říct si:,,Hm,proč to nezkusit?‘‘ Protože jak jsem řekl,život každého z nás je takový comeback,tak mě napadlo že Rockyho symbolika je použitelná pro každého.

Jak jste se cítil,když jste znovu vkročil do ringu?

Úplně jako doma.Rocky je postava ,která mluví přímo k lidem,a to mi sedí.Ale musím přiznat, že po tom posledním díle jsem se bál,že to bude propadák,že před veřejností selžu.Bál jsem se hodně,ale i strach občas pomáhá

Jak moc bylo dostat se zpátky do formy?

(smích)Zatraceně těžké.Ale zmenil sem trénink,stejně jako ve filmu nic aerobního,žádné dlouhé běhání,spíš zvedání vah a budování svalů.Říkal jsem si:tak,kdybych se já sám chtěl vážně vrátit do ringu,co bychasi dělal?Rychlý už moc nejsem.Trénoval bych,stejně jako Rocky,s těžkými vahami.Tím jsem se dostal do formy .Fungovalo to.Když jste mladší,zaběhnete si deset kilometrů a jdete cvičit.V mém věku je to už trochu jinak.

Změnil jste i jídelníček?

Změnil jsem jídelníček.Přibral jsem.V tomhle filmu jsem poprvé opravdu těžká váha.V těch minulých jsem byl většinou střední nebo lehčí těžká váha.Teď jsem pravá těžká váha.Jedl jsem víc mléčných výrobků a mnohem víc těstovin.

Jak dlouho to trvalo než jste dostal fyzičku zpět?

No,málem to skončilo fiaskem.Když jsem trénoval,filmaři mi říkali:,,Prosím tě,měj rozum,je ti přece devětapadesát ,musíš vypadat jako obyčejný chlápek,měj trochu nadváhu.‘‘Tak jsem řekl OK,začal jsem se dávat větší porce,nějaké jogurty navíc a přibral jsem fakt dost.A měsíc před začátkem natáčení jsem se na sebe podíval do zrcadla a řekl se,,bože můj!‘‘.Ani jsem nenatáhl své boxerky .Přišel jsem domů a řekl své ženě:,,Bože můj,tohle je směšné,úplně nereálné.Ti filmaři se zbláznili.‘‘Jediná šance,jakou Rocky měl,bylo dostat se do lepší formy než ten šampion.Tak jsem pak jel sedm dní v týdnu nonstop.Žil jsem v posilovně.Byl to můj kostel.A povedlo se mi nabrat formu,i když moc nechybělo a celé to málem skončilo katastrofou.

Na place vás navštívil i Arnold Schwarzenegger.Záviděl vám,v jaké jste formě?

Arnold má mnohem víc práce než já.To víte,guvernér.Ale viděl jsem ho,když měl nedávno zlomené obě nohy ,navštívil jsem ho v nemocnici.Pořád má obrovské ruce, nemějte strach…

Jak blízko k sobě mají životy Rockyho a herce Sylvestra Stallona?

První Rocky měl k mému životu opravdu velmi, velmi blízko.Ale trable nějakého herce nikoho nezajímají.Boxer je zajímavější,i vizuálně,protože každý boxer v životě bojuje na dvou frontách: v ringu a s časem.Takže do určité míry biografické.Nejbiografičtější je ale ten poslední ,protože nad tím jsem seděl a přemýšlel šestnáct let.A během šestnácti let toho spoustu ztratíte, zažijete hodně bolesti a uvědomujete si :,,Bože, život je těžší a těžší.‘‘Jak stárnete,nezlehčuje se to .A proč je to težší?Protože ztrácíme věci a osoby,které milujeme.Ztrácíme sílu,ztrácíme mládí,občas ztrácíme kamarády,ztrácíme děti,protože ty mají své životy.A jak se s tím vším poprat?To je ten nejtěžší životní boj.

Smířil jste se s tím že stárnete?

S tím se nikdy nesmířím.Stárnutí-proč byste se s něčím takovým chtěl smířit?Ne,běžte někam,nechci být starší,mám moc práce.Snažím se s tím prostě bojovat.Říct si,mám toho na práci víc než prostě stárnout.Každá další výzva mě udržuje mladým.Když někdo řekne ne,já odpovím ano,nech mě to zkusit.,,Na tu horu nemůžeš vylézt!‘‘Na to řeknu:,,Podej mi kabát,myslím že to zkusím.‘‘Člověk se sebou hraje takové hry.A to je přesně to,co si myslím o starších lidech:jsou to pořád děti,jen s bolavými zády.Hluboko uvnitř jsme všichni děti a život běží a snaží se ty děti z nás vymlátit.Ale já říkám:,,Ne,jdeme dál.‘‘

Došlo při natáčení na scény kdy jste si uvědomil že stárnete?

Jo,jasně.Kde to tak bylo nejpatrnější?Třeba když jsem stál na ulici se svým synem,uvědomil se si, že před pár lety jsem já byl to dítě a stařešina Mickey takhle mluvil se mnou.takže teď já nesu tu pochodeň starší generace.Ale já si v tom filmu byl vždycky dobře vědom svého věku.A chtěl jsem ,aby si to uvědomoval i Rocky.Proto se tam o tom pořád mluví.Uvědomil jsem si,že když jsem oznámil,že ten film natočím všichni se smáli.A to je OK,já to chápu,taky bych se smál .Já jsem se smál,má žena se smála,všichni se smáli.Byl to šílený nápad-ale žijeme v šíleném světě.A občas je potřeba dělat šílené věci,abyste v něm přežili.


TV mini,4/2007,str.4-5,připravil Silvio Conti/Tip, přeložil Martin Macke.

Vaše jméno:

Text příspěvku: